Nejspíš i vy patříte mezi rodiče dětí okouzlených lákavým světem telefonů a tabletů. Obrazovky jsou zkrátka těžkou konkurencí reálného světa. Jakmile děti objeví kouzlo svítícího mobilu nebo tabletu, bývá těžké zaujmout je čímkoliv jiným.
Nemějme to dětem za zlé, fascinace barevnými ikonkami a tlačítky je snadno pochopitelná. Operační systémy, aplikace a především hry jsou vytvářeny chytrými lidmi, kteří přesně ví, jak navrhnout uživatelské prostředí z hlediska tvarů, pohybů, barevnosti a odezvy na dotyk, aby se člověk prostě MUSEL vrátit. Jedná se o jednoduchý princip mikro odměn, které uživatel dostává, a jeho mozek si tak navyká na spolehlivý přísun příjemného pocitu, který nastane, jakmile začne interagovat s konkrétním zařízením.
Není to dlouho, co se bývalý prezident Facebooku Sean Parker nechal slyšet, že on i ostatní zakladatelé dobře věděli, že vytvářejí něco, co způsobuje závislost prostřednictvím zneužívání slabostí lidských psychologických procesů. Jak sám řekl: „Bůh ví, co to dělá s mozky našich dětí.“
Ono se totiž dětem hezky řekne, aby si šly hrát ven. Jenže venku není barevné ovoce, které se uspokojivě rozprskne, když na něj ťuknete prstem, ani v něm nezpívají duhoví poníci. Venku není databáze milionů videí na libovolné téma, která se spustí kliknutím, co nestojí žádnou námahu. A venku nemůžete přepnout prostředí přesně v ten moment, kdy vás to, ve kterém zrovna jste, přestane bavit.
Jak vzniká závislost
Nejdříve je třeba se tomu celému postavit čelem a připustit, že u dětí skutečně může závislost na elektronickém přístroji vzniknout. Abstinenčním příznakem může být podrážděné dítě, které zdánlivě nic nebaví a které propadá letargii, jakmile mu něco nesvítí do obličeje. Což, jak nejspíše víte, dokáže znepříjemnit život všem okolo, a to včetně dítěte samotného.
Vzteklost dítěte, které zbavíte telefonu (a tím i přísunu dopaminu) proto není nutně projevem nevychovanosti nebo slabé vůle. Často jde o opravdový abstinenční příznak, který je třeba brát vážně. Sice je samozřejmě několikanásobně slabší, než je tomu v případě skutečných drog, ale i tak je třeba nebrat ho na lehkou váhu.
Digitální gramotnost
Můžeme dítěti stokrát milým hlasem opakovat: „Podívej, jak je venku krásně,“ nebo „To já když jsem byla malá, tak jsem celé dny běhala venku,“ ale většinou ho tím nepřesvědčíme. Barevné obrazovky jsou zkrátka atraktivní lákadlo. Tou nejmoudřejší cestou, jak z toho všeho ven, je tedy - jako v mnoha jiných případech - prostě prevence.
Je téměř nereálné chtít po rodičích, aby děti „uchránili“ od obrazovek totálně. Kromě toho, že to není možné, to není ani úplně rozumné. Tablety a telefony jsou dnes prostě součástí života a čím dříve se s nimi ratolesti (samozřejmě v rozumné míře) sžijí, tím lépe. Klíčem je však rovnováha mezi virtuálním a reálným světem. Stejně jako sklenička alkoholu sem tam pro člověka nepředstavuje výrazné riziko, zatímco láhev denně již ano, stanovení pevného limitu, který se prostě nepřekračuje, pomůže vytvořit rozumnou symbiózu mezi oběma světy.
Bez rodičů to nejde
Tím se dostáváme k tomu nejtěžšímu úkolu: Co s dětmi, když se zrovna nevěnují obrazovce? Jak naplnit jejich program, aby jim reálný svět nepřišel jako nudný a slabý odvar toho, co skýtá svět neomezených možností virtuality, do kterého by rády utíkaly? Odpověď není skrytá tak hluboko, jak by se zdálo.
Ačkoliv budou čtení, vyrábění, procházky a společenské hry mnohými dětmi kategorizovány jako podstatně méně záživné než cokoliv z nabídky mobile gamingu, o, co virtuální svět nabídnout neumí, je čas aktivně strávený s rodiči. Blízkost rodičů je nenahraditelná a i když to mnohé děti nepřiznají, zvláště ty v pubertálnímu věku, touha po vřelosti mámy a táty je hluboce zakořeněná v každém z nás.
Virtuální svět znamená zábavu, ale i jistou míru izolace. A to i v případě, že jste online a tedy spojeni se všemi svými přáteli. Člověk je nastaven tak, aby preferoval živý kontakt před tím technickým - alespoň tedy zatím. To dává vám, rodičům, do ruky eso, které ani tablety ani mobilní telefony z rukávu vytáhnout nedokážou.
Jakkoliv kýčovitě to zní, platí, že odpovědí je láska. A i když obrazovky umí nabídnout mnohé, aplikace na rodičovskou lásku App Sore nenabízí. Pokud ji nabídnete vy, můžete si být jisti, že se pro ni vaše ratolesti budou vždy vracet.
